Curriculum vitae 2009 - 2014
Když už u nás několik quiltů spatřilo světlo světa, rozhodli jsme se, že by stálo za to udělat curricul vitae, jakýsi přehled o tom, kde všude byly. A jako vždy pojali jsme to po svém. Zvolili jsme strom z rozsochatou korunou a pod ním ve společné spolupráci Věrka šije a já kreslím. Jak také jinak, vždyť tak tomu je, tak ať je to vidět. A pak už nastupuje cesta Wallachia quiltu a místa, kde se všude objevil. Samozřejmě vše začalo ve Valašském Meziříčí, kde byl viděn první quilt, no a pak už to pokračuje dál a dál až do jihoafrického Johannesburgu nebo na největší americkou výstavu v Houstonu. Je tam celá řada významných výstav ve známých městech, ale jsou tam i města, která na první pohled nejsou až tak známá. Jmenujme například Veldhoven v Holandsku kde probíhá každoročně otevřené mistrovství Evropy nebo Sitges, nejspecifikovanější výstava ve Španělsku. Také francouské St.Magali bylo zajímavé, protože to bylo místo kde se konalo setkání s americkými vydavateli Thomson a další a další. Jsou tam města, kde některý z Wallachia quiltu byl i vícekrát jako Birmingham nebo Berlín či Saint Marie de Mines. Vždy, když nějaké nové město přibude, tak se přidá na quiltu a rozříší celou tu mozaiku návštěvnosti
Naší snahou je vystavovat quilty jako galerii ne jednotlivě. Hezky pospolu, aby bylo vidět jak na sebe navazují, jako tomu bylo naposledy v Praze 2014. Ukázat tvorbu našeho regionu světu. Vždyť nejznámnější hora Beskyd Radhošť, bůh Radegast či kouzelné stavby architekta Dušana Jurkoviče jsou úžasné. A což takhle valašské písničky, muzikanti či lidové tradice, to všechno stojí za to chválit a ukazovat. Zdaleka ne všude se mohou pochválit takovou historií jaká je u nás v Česku, tak proč ty naše skvosty nenabídnout. Vzpomínám si, že jsme byli s vinaři z jižní Moravy na ochutnávce vín v Bordeaux a při večeři jsme se tam setkali s nějakým francouzským zájezdem. Když byli po večeři, tak začali pět francouzské rozhlasové písně, které vysílá snad každá stanice i u nás. A to vinařům nedalo a když oni dozpívali tak my jsme zpustili ty naše lidové. Jen užasle zírali a tiše poslouchali jak nám to krásně ladí. A když jsme skončili ozvalo se ohromující bravó a potlesk. Chytalo to za srdce. Ještě se pár písniček pro hosty přidalo a tenkrát jsem si uvědomil, že otvírat dveře do světa spolehlivě dokáže i lidovost. A že máme co nabídnout jsem se několikrát přesvědčil i na akcích v Muzeu v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm, kdy cizinci se zájmem a nadšením sledovali vystoupení místních souborů. Je kouzelné sledovat japonské turisty, jak si pobrukují při muzice valašské písničky a sledují skotačivé tance. Všechno, jak je u nich zvykem si samozřejmě fotí, aby mohli pak doma v Japonsku ukázat co všechno viděli, ale oni jsou i učenliví a rádi a se zaujetím se i místním tancům učí.
Výstava, to je fenomén. Dá se všeobecně říct, že je vlastně vrcholem každé tvorby. To platí i o patchworku. U něj je ovšem specifické to, že svá díla může každý nejen ukázat, vystavit, ale je možno je přihlásit i do soutěže. Za tím účelem existuje celá řada nejrůznějších kategorií, ve kterých se lze na výstavách či soutěžích presentovat. Patří sem art quilt, klasika, miniatury atd. a jednou z takových kategorií je i obrázkový patchwork, který děláme i my. Snad nejznámnější quilty toho druhu jsou sambonetky, které určitě viděla či zkusila již lecktera z vás. Nepřekvapíme asi nikoho, když řekneme, že jsme příznivci tohoto patchworku. Řada patworkářek mluví dnes o artu a stejná řada zase o klasice, ale upřímně řečeno i obrázkový quilt má něco do sebe. Proto se nám zdá, že by si zasloužil větší propagaci. V Birminghamu má samostatnou kategorii nazvanou picture quilt. Zúčastňuje se jí řada význačných umělkyň a nejednou právě obrázky slavily úspěch v podobě hlavní ceny výstavy. Jen pro zajímavost. v době olympijských her v Londýně to byl tak trochu humorný quilt anglických patchworkářek právě na olympijské téma.
Není pochyb o tom, že mezi obrázkovými quilty se objevují mimořádná díla. Ostatně jich několik představuji a sami se můžete přesvědčit, že jsou úžasné a po stránce techniky velice různorodé. Mohou to být aplikace, ale i tisky či fotomontáže až k různým čtverečkovým zpracováním s mnoha kousky. Takový quilt je jedno, jak je zpracován, výsledkem snažení je obraz. Je to kouzelná dimenze, jak vytvořit portrét, krajinu, město, historické výjevy, sport či cokoli jiného. Zkuste to a uvidíte kolik emotivních možností právě tato kategorie nabízí. Konec konců i v Praze vyhrála Danuše Březinová v kategorii klasika svým obrazem vysněného domečku.
Tak si pro příště pamatujme: i obrazový quilt má svůj půvab. Když hovoříme o obrazu nejsou to však ty quilty, kdy koupíme nějaký hotový obrázek, všijeme jej na plátno a něco k tomu přidáme. To by na soutěž bylo příliš laciné. Takový quilt např. koníci, autíčka či kočičky jsou sice milé, ale měli bychom je použít např. pro děti. Pokud chceme zkusit soutěž, tak tam by měla být naše tvorba se vším všudy. K tomu co mám na mysli ještě ukázka zahraniční inspirace.
A nebo úplné jiné pojetí obrazu
Konkurence na takových soutěžích je vždy velká, o tom se brzo každý kdo se jich zúčastní přesvědčí na své vlastní kůži. Na druhé straně je však každá taková účast přínosem a posunuje vás dál a dál. Uvědomíte si, že musíte přinést svůj vlastní nápad, kvalitu zpracování a to všechno vás nutí přemýšlet jak zaujmout ostatní.
Navíc jsme přesvědčeni, že pokud se výstavy zúčastníte osobně, je zážitek a dojmy o mnoho silnější a to bez rozdílu jak quilt dopadne. Zcela určitě výstavu a dění kolem ní vnímáme daleko více, když jsme přítomni. A pak, neocenitelná jsou také setkání s jinými tvůrci.
Martine Apaolaza
Takže vymýšlejme, tvořme a ukazujme svá díla. Veřte, stojí to za to.