Kde se chodí na inspiraci

Když se dělají quilty z Valašska, tak i inspirace se musí hledat právě tam. Vzpomínám si, že už jako malý kluk jsem poznával valašské kopce díky lyžování. Jezdili jsme na Bumbálku, Třeštík, Soláň, Pustevny a všude možně jinde. Pravda, dolů to bylo za chvilku, ale nahoru se muselo šlapat, aby se svah udusal a mohlo se jezdit. Dneska to je jiná, na každém svahu je vlek, který vás povozí i do kopce, ale tenkrát s těžkýma lyžema a vázáním kandahár, to bylo složitější, ale zábava byla, to zase jo. Tenkrát jsem ovšem netušil, že v tomto kraji natrvalo zakotvím, ale stalo se. Proč? Protože jsem si vzal cérku ze Vsetína. Pak se nám postupně narodil ogar a dvě cérky a já vždycky říkal, že jedině já sem nepatřím, protože nejsem valach. Jenže se ukázalo, že to tak úplně pravda není. Můj táta začal dělat rodokmen a já se najednou dozvěděl, že babička pocházela z Velkých Karlovic a děda kousek od Valašského Meziříčí, tedy oba byli ryzí valaši. Od té doby jsem musel mlčet, vždyť i já mám vlastně valašskou krev a snad možná proto jsem si tenhle kraj tak oblíbil. Jeden čas jsme měli v Karlovicích, osamotě na takovém krpálu starou dřevěnou chalupu. Všechno se tam nosilo pěšky na zádech, elektrika tam nebyla a pro vodu se chodilo do studánky asi 300 metrů. Bylo to nejryzejší poznání, jak tam dříve lidé žili. Bylo tam nádherně s kouzelným výhledem na Soláň. Jinak žijeme ve Valašském Meziříčí a odtama je to všude coby kamenem dohodil, takže o další poznávání tohoto regionu  nemáme nouzi. Valašsko jsme prošmejdili křížem krážem. Pěšky, na běžkách nebo autem. A všude jsme sbírali inspiraci, kterou dnes zúročujeme.

       

  Skanzen Rožnov pod Radhoštěm                             Bohumír Jaroněk     

Stálými návštěvníky jsme ve skanzenu v Rožnově pod Radhoštěm, na vystoupeních národopisných souborů, pročítáme staré časopisy či knížky ve studijní knihovně, inspiraci hledáme v textech valašských písniček, v muzeích a kdoví kde ještě. Tam všude je co poznávat. Například zakladatele skanzenu pány Bohumíra a Aloise Jaroňka, typické valašské malíře, řezbáře, muzikanty, ale i řadu prostých a velmi šikovných lidiček, kteří si umí poradit s ručním tesáním trámů, s pečením frgálů, s figurkami s těsta, malováním na skle, se Zuberskou výšivkou, keramikou a kdoví čím ještě. S mnohými jsme se setkali i osobně a to je neocenitelná inspirace. Člověk se dozví spousta nových zajímavých věcí, protože jak říkal už Jan Werich, co si sám člověk nepřečte nebo neosahá, to za něj nikdo neudělá. A tak se dozvídáme třeba o muzikantech a jejich kouzelných písničkách. Vždyť muzikou to na Valašsku dýchá. Dnes už víme, že během staletí prodělala převratné změny. Ještě v polovině 17.století hráli na dědinách převážně gajdoši, tj. dudáci a hudci tj.houslisté. Sumář soupisu vsetínského panství z r.1666 uvádí na 1.straně: „Hudců – 14, cimbalisté – 2, gajdošů – 16. V 30.letech 19. století už ale na Vsetínsku gajdy „vyšly z módy“. Poslednímu gajdošovi Černotovi ze Lhoty prý sežral gajdy vlk. A tak v roce 1824 se už vzpomíná, že na basu strúhával Valenta Spurný, na huslách hrával Francek slepý a ten třetí muzigant se jmenoval Vašica a břinkával na cimbál.

Tož bývalo to tak : Kdo hodil dva groše do cimbála, ten měl předek u muziky : Popad svoju galánku a vrtěli sa. Ogar vyskakoval a plácal si po holenkách dlaňama a cérka sa zas točila, až se ji sukně vyzdvihovaly. A po celém šenku byla samá točenica a k tomu veselé valašské pěsničky.

A zpívalo se  : „De je kostel, tam je fara, hažte chlapci, do cimbála“

         Jan Kobzáň                                    Slivovice                                  Miťka z Lužné

Valašsko je kouzelný kraj. Má svoje typické nářečí, má své zbojníky a také portáše, má svoje frgály a taky slivovici z valašských trnek a dokonce i svého krále.

           Kaple na  Radhošti                                                      Radegast   

Má svoje typické dřevěné chalupy, zvyky, magickou horu Radhošť, boha Radegasta a kouzelnou přírodu.

A jak už jsem říkal samozřejmě muzikanty a písničky. Když se psal rok 1905 hrával můj děda na housle v kapele a z vídeňského dvora si dokonce dovezl později velmi vzácné stradivárky. Dnes hraje v cimbálovce zase vnuk. Že by opravdu něco podědil?  Začal hrávat už jako žáček, ale teď nás už přerostl a na konzervatoři se začal věnovat i jiné muzice. Bačovcům je však věrný dodnes a rád si s nimi zahraje.

                                              Návrhy na budoucí quilt

Tohle všechno na Valašsku se točí kolem nás, ovlivňuje nás to a proto také stojí za to, abychom zde tvořili a přinášeli do jiných koutů naší země kousek toho co v tomto regionu bylo, je a doufáme že i bude. Snad i vy příjmete naši malou nabídku.