Příběh jednoho quiltu 

                           

                                                  

                                                   Wallachia  quilting    840 x 1200 mm    

V kouzelných zářijových dnech roku 2009 se objevil na jedné z nejvýznamnějších evropských výstav „15 Carrefour Européen du Patchwork“ pořádané ve Francii i český quilt. Poslala jej tam Věrka se zvědavostí, co na to cizina. Bylo to v rámci mezinárodní soutěže, která se při této výstavě pořádá.
Téma bylo vytvořit quilt v barvách vlajky země, pro kterou se autorka rozhodne. Volba padla na barvy naší země, ale zároveň i na barvy jaké jsou vlastní pro lidový kroj našeho regionu, Valašsko. Dílo bylo proto nazváno „Wallachi quilting“.


                                             A tímto průvodním dopisem to všechno začalo

                                                     

Vážená jury, 
Předkládáme Vám quilt, který je vytvořen v národních barvách naší země, tedy České republiky, ale zároveň v barvách jaké jsou vlastní pro lidový kroj našeho
regionu Valašsko a jsou nám tedy velmi blízké. Je to oblast nacházející se  na východě České republiky v hornatém kraji Beskyd, kde se ještě stále udržují lidové  tradice.
Pro vytvoření quiltu jsme použili ručně vyrobený modrotisk v dílně pana Danzingera v Olešnici, která je jednou ze dvou dílen v České republice, kde se ještě tato ruční technika tisku zachovala. Dílna je známá od poloviny 19.stol. a nese pečeť poctivé rukodělné výroby. Jen pro zajímavost, modrotisk se podle našich informací poprvé v Evropě objevil jako velká vzácnost na francouzském  dvoře v Paříži asi v 17.stol. a odtud se postupně rozšířil do celé Evropy, tedy i k nám. Má to něco do sebe, když se nyní po mnoha a mnoha letech s tímto modrotiskovým quiltem vracíme právě k Vám do Francie, tedy do země odkud k nám kdysi přišel. Doufáme, že tímto quiltem přispějeme k mimořádně velké kvalitě, kterou se Vaše výstava každoročně prezentuje a je nám velkým potěšením se jí zúčastnit.
Samotný quilt je pojat v lidovém tónu s prvky našeho regionu. Je částečně šitý na stroji a částečně, zejména figurky jsou šity ručně. Inu takhle si nějak představujeme patchwork  u nás. Snad zaujme i Vás.
Z Valašska Vás zdraví Věra a Ctibor Skočkovi       


A jak dopadl? Celkem se zúčastnilo soutěže 151 patchworkářek z celého světa a quilt byl na základě zaslané fotografie mezinárodní porotou vybrán mezi 34 nejlepších. Ty pak byly vystaveny na samotné výstavě v St. Maria aux de Mines v Alsasku. O této výstavě se říká, že je to křižovatka evropského patchworku a rozhodně patří mezi ty největší v Evropě. Účast je tam pravidelně přes 20 000 návštěvníků.


   

 

Quilt, pojatý v lidovém tónu, s prvky našeho regionu zaujal nejen samotnou porotu, ale  i prestižní francouzský magazín „Quiltmanie“. Právě jeho majitelka Carol Veillon udělila quiltu „Prix Quiltmania“. V osobní gratulaci se vyjádřila, že ji stačilo při prohlídce nominovaných quiltů pět minut na to, aby učinila takovéto rozhodnutí.  Byl to úspěch, vždyť to bylo snad poprvé, co češka obdržela na takovémto mezinárodním fóru tak výrazné ocenění. Už jen dostat se mezi tak vybranou společnost je pro každou patchworkářku snem. A jestli se to podařilo, pak to bylo úžasné ocenění její práce, ale zároveň i ocenění českého patchworku.

     

 
                                
A odměna? Díky francouzským organizátorům quilt spolu s ostatními po celý rok putoval po nejrůznějších výstavách celé Evropy. Tady je soupis míst, kde všude byl. Hobbyshow Milano (Itálie),  Exhibition Budapest (Maďarsko),  Expo Rijswijk (Holandsko), Sitges (Španělsko), Chateau de Lauris (Francie) – setkání s americkým magazínem Fous Porter, Dortmund (NSR).  Tam všude zviditelňoval český patchwork. Byli jsme potěšeni, že zaujal a ohlasy z různých koutů Evropy byly úžasné.
 
             
 
                                                          Putování  quiltu Evropou ...
 
                                 
 
                                               ...   a jeho  návrat na Valašsko 
 
Wallachia quilting byl prvním quiltem, který byl touto technikou vytvořen. Je možné, že leckterá z vás už tento quilt viděla nebo si o něm něco přečetla. Ale přesto se pokusím pozvat vás dovnitř do kuchyně, kde se všechno peklo. Musím říct, že to nešlo všechno samo o sobě.  Jedna zkouška následovala druhou. Velká pozornost se věnovala výběru stehů. Na stromy jich bylo vyzkoušeno možná 10, než se rozhodlo, který je ten pravý. A zkoušky se dělaly i na oblohu, quiltování apod.  Bylo jich bezpočet.  Žádný cm2 není na quiltu jen tak do počtu. Každý je tam záměrně. Vždyť to bylo pro soutěž a ne ledajakou, tady se nesmělo nic podcenit. Proto často bylo něco ušito, ale jak to nebylo to pravé ořechové, tak se páralo. Za to se nemusí nikdo stydět, nikdo není neomylný. Podstatné je, když špatnou věc vidím a mám odvahu ji odstranit. Je samozřejmě cítit, když quilt má svou duši. Ne náhodné seskupení, ale příběh. Andělíček posílá šikovným šičkám kousky nebíčka - ty je přeměňují v patchworkové  kvítí - to je přišito na louku, která je rozkvétá - holčička je konvičkou zalévá, aby neuvadly  – pak už  se jen tančí, to je symbol dobře vykonané práce. U Věrky to šlo dokonce tak daleko, že ji při práci inspirovaly její tři pratetičky, které žily spolu a do pozdních let vyšívaly úžasné ubrusy. To je prateta Pepča, Anna a Lola, říkala postavičkám, když je s láskou našívala. Ostatně měla asi proč. Vždyť možná právě po nich zdědila dar k šití a k preciznosti. O kvalitě provedení se totiž nemluví, ta je naprostou samozřejmostí. Proto jsou postavičky ušity ručně ne strojně, aby ruce a jiné drobné detaily byly jemné. Vše je velmi důležité, i když je to práce a zase jen práce, ale za to krátké vznášení se v onom patchworkářském nebíčku, to opravdu stojí za to.