Tradice se udržují

                                   Velikonoce pod Soláněm

                           Velikost 620 x 870mm  rok 2011     

Protože se blíží období svátků a na Valašsku se tradice udržují, dovolujeme si  představit velikonoční quilt. Sami pro sebe jsme si jej nazvali „Velikonoce pod Soláněm“.

Jen pro zajímavost, vrchol Soláň (861 m) je od pradávna považován za jednu z nejkrásnějších částí Valašska. Proslul jako „valašský Olymp“, protože vždy patřil k vyhledávaným místům malířů a jiných umělců. Dochovalo se tam několik rázovitých staveb a na vrcholu dnes stojí zvonice, která slouží jako galerie umění. Jsou odsud malebné výhledy na masív Radhoště, Lysou horu a hřeben Javorníků. Právě tam jsme měli svého času chalupu s kouzelným výhledem na Soláň. Proto bylo naše vzpomínání na velikonoce zasazeno právě do tohoto nám známého prostředí.

Quilt vznikl v roce 2010 a byla to na naše poměry rychlovka, což i tak ovšem představuje dva měsíce práce. Je šitý strojně, ale řada jemných věcí jako kohoutek, slepička a další se šily ručně. Quilt tím získává na jemnosti a přesnosti a o to jde. Je to filigranská práce, ale je to i poznatek, bez kterého si dnešní quilty už neumíme představit. Dá to sice více práce, ale Věrce, která už léta je zvyklá šít v ruce, tak jí to u televize nebo na zahrádce nedělá potíže. Ostatně zkušenost z dřívějšího šití ji je v tomto směru velmi prospěšná.

     Spletený tatar s pentlemi                   Vrba jako z pohádky

                                        Jarní slepičí rodinka   

Obrázky ukazují jak byly zvládány jednotlivé detaily. Shodli jsme se na tom, že quilt by měl být čistá textilie s použitím nejrůznějších textilních postupů a materiálů. Jsme zatíženi na tradiční materiály a jakákoliv umělá hmota nás v tomto spojení neoslovuje. Proto na tomto quiltu Věrka použila na vajíčku krajku, kočičky na vrbičkách udělala z bílých stužek a vrbové proutky jsou ze zakroucené šňůrky. To nakonec dopadlo překvapivě zdařile. Mělo to vzduch, prostor  a výsledný efekt vyvolal dojem kvetoucích vrb. Ostatně vrby jsou našim neustálým společníkem, vždyť jich máme na skalce několik druhů, takže k jarní inspiraci stačí projít se mezi nimi po zahrádce a návod k použití je tu.

Snahou bylo vytvořit quilt, který námětem, barvami a zpracováním je specifický pro Valašsko a je tudíž identifikovatelný na první pohled. Snad se to podařilo a  „Velikonoce pod Soláněm“ takto působí.

                                                                   Vynášení Moreny  

Velikonoce se slavily již v předkřesťanských dobách. Náležely k prastarým svátkům prvního jarního úplňku, spojených s oslavou příchodu jara a s množstvím obřadních symbolů.

O Květné neděli, jak se říká poslední neděli před velikonocemi se vynáší na dřevěné tyči slaměná figurína Moreny, oděna ve starých hadrech a opentlena řetězy s vaječnými skořápkami. Vesna a Morena jsou slovanským božstvem a jsou dvojčata. Vesna je bohyně jara, krásná, křehká a svěží kráska, která kolem sebe šíří veselí. Morena je stařena, přísná a spravedlivá vládkyně nevlídné zimy. Za vsí se Morena hodí do potoka (utopí) nebo se spálí. Vynáší se tak všechno zlé, zmizí zima a probouzí se nový život. Jako symbol nastupujícího jara se přináší mladé stromky, často břízky, které se jako jeden z prvních stromů na jaro zelenají.

Křesťané slaví poslední týden čtyřicetidenního půstu jako svůj největší náboženský svátek, zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Začíná Květnou nedělí a končí Pondělím velikonočním a nazývá se pašijový týden.

Na Zelený čtvrtek si věřící připomínají poslední večeři Páně. Kostelní zvony „odlétají do Říma“ a na jejich místo nastupují skupiny chlapců s řehtačkami a klapačkami oznamující ranní a večerní klekání.

Velký pátek je dnem přísného půstu. Omezení se týkala nejen stravy, ale i jakékoliv práce. Velkopáteční noci využívali hledači pokladů, neboť se v tuto dobu země sama otvírá a odkrývá staré zbojnícké skrýše. Velký význam se připisoval i očistné moci vody. Nadpřirozená síla velkopátečních koupelí se nejen na Valašsku zvyšovala spěchem k vodě v rouše Adamově. Kdo se o půlnoci či alespoň před východem slunce umyl v tekoucí vodě, byl celý rok zdravý. 

Jako poslední postní den přichází Bílá sobota. Poslední sobotní koleda byla děkovná a oznamovala konec půstu.

Během těchto nejvýznamnějších křesťanských svátků probíhá řada rituálů. Pekly se vdolky a mazance. Svým kulatým tvarem a žlutou barvou od použitých vajec byly symbolem slunce – symbolem jara a nového života. Z kynutého těsta se také pekl beránek jako symbol Krista, beránka božího.

Neděle náležela k velkým svátkům. Na Boží hod velikonoční se nic nedělalo, skončil půst a k obědu se podávala kůzlečí, skopová nebo vepřová pečinka. Uzené maso a klobásy se zapékaly do chlebového či buchtového těsta.

Velikonoční pondělí je vyhrazeno šmigrustu. Bříza se splétala do metliček, z vrbových proutků se splétaly tatary vyzdobené barevnými stuhami. Někde se používal i jalovec. Děvčata byla vyšlehána, jako ochrana před nemocemi a polívaná vodou, aby celý rok byla svěží a neuschla. Za odměnu obdarovávala mládence malovanými či zdobenými vajíčky. Ti starší pak dostali  pálenku.

                                                Cérky na Valašsku se někdy nedaly

Velikonočními svátky začíná opravdové jaro. I u nás se dodnes šmigrust dodržuje. Sám už nikde po obchůzkách nechodím i když vzpomínám, že to byly krásné a divoké zážitky, ale rozhodně si neodpustím, abych ráno, často ještě v posteli Věrku neoblil vodou. Pak se sice vše celý den suší, ale květinky se přece zalívat musí. A když se k tomu přidá trocha dobré nálady, tak co si víc přát. 

I vám všem přejeme hezké velikonoce.