Vánoce

                         Lucky

Jistě leckdo z vás slyšel pořekadlo “Svatá Lucie, noci upije, ale dne nepřidá”. Tím bylo řečeno, že od tohoto dne by se měl začít den prodlužovat a noc zkracovat. U této pranostiky se ale zastavme blíže. Věští totiž počasí příštího roku. Od svátku sv. Lucie zbývá 12 dní do vánoc a každý následující den určuje charakter počasí v odpovídajícím měsíci příštího roku. Musím říct, že několikrát jsme si to zapisovali a nejednou se to i vyplnilo.

Rok 2016 už klepe na dveře a my končíme naše celoroční rozjímání nad patchworkem z Valašska. Při takové příležitosti se zpravidla bilancuje a tak i my uděláme takové malé ohlédnutí za valašskými quilty. Spočítali jsme si, že jsme představili celkem 22 quiltů. Na nich bylo například několik nejrozmanitějších ztvárnění stromů. Vyhrávalo tam také 16 nejrůznějších muzikantů, což je už slušná kapela.  Celkem jsme prezentovali na 80 klobouků což je parádní módní přehlídka a na quiltech  se objevilo 136 nejrozmanitějších postaviček, samozřejmě vždy každá jiná. To už by vydalo i na malou vesnici.  Byly to quilty soutěžní, sólové, ale i seriálové. Každý z nich byl někde vystaven a je nám potěšením, že kde byly, tam přinášely radost a potěšení.

              Náš vnuk Danek

Patchworkem se bavíme. Pravidelným kritikem quiltů je náš vnuk, zejména pokud jde o hudebníky. Dnes coby absolvent konzervatoře sem tam utrousí nějakou chytrost, jako že housle nemají tři struny, ale čtyři, že houslisté nehrají levou rukou nebo, že tvar takové basy ještě nikde neviděl. Těch jeho připomínek je povícero a tak bylo nutno si proti nim vymyslet pádnou argumentaci. „Tvoje poznámka je sice oprávněná“ říkáme mu „…jenže tohle jsou valašští muzikanti a valašské quilty a na Valašsku jak známo je všechno možné. To ty ještě nevíš, na to si moc mladý“. A tahle argumentace zabírá. A jak by ne, vždyť právě tohle možné, ale i nemožné nás inspiruje v naší tvorbě a právě díky tomu mohou vznikat quilty, jaké v naší dílně vznikají.

Valašsko je oblast mnoha pověstí. Není snad regionu kde by bylo více záznamů a sbírek o bohatých a živých  vypravěčských tradicích. Mohou se v nich vyskytovat nejen nejrůznější bytosti, ale i přepodivné nástroje, všeliká zvířata, zkrátka vše co dovoluje lidská fantazie. A tak do večerního vyprávění valachů vstupovaly tajemné bytosti obývající potoky a jezírka, tajemné hvozdy či temná zákoutí dřevěných chalup. Zjevovali se světlonoši, slibky, hastrmani, jarášci a jiní a jiní.  O zbojnících, pokladech a portáších už ani nemluvě. Lze říci, že naši předkové věděli o životě víc, než víme my, i přes všechny ty dnešní technické zázraky. Obyvatelé Valašska znali totiž návraty k tomu, co sa stalo, aj k temu, co sa nestalo. A my jsme se tomu naučili naslouchat.

 Před povodní                                     Povodeň   

       Opravené housle

K vánocům neodmyslitelně patří i příběhy. Tak si při té příležitosti vzpomínám na jeden o mých kouzelných houslích ač nejsem muzikant a na žádný nástroj hrát neumím.  Vše započalo v dílně zetě, který se baví a také živí výrobou a opravami kytar. V jeho dílně jsem objevil na stěně pověšených několik nefunkčních houslí. Částěčně rozbitých, bez strun, jen tak si tam visely. Požádal jsem jej, jestli by mi mohl jedny věnovat a skutečně ještě ten večer jsem si je odvezl domů.

Neuplynul týden a vesnici i jejich dům zaplavila povodeň. Voda stoupla téměř až ke stropu přízemí a dílna byla totálně zničena.  Řada věcí vzala nenávratně za své a mezi nimi i všechny housle, které visely v jeho dílně. Zachránily se vlastně jen ty jediné, které jsem si odvezl. Cítil jsem v tom jakési poslání a proto jsem housle opravil a coby fotograf jsem je počal využívat ne na hraní, ale na focení. Z bezcenných houslí navíc jen několik dnů před totálním zničením, se stal nový funkční předmět.

                         Housle v rukou kouzelnic

Připomínám to proto, že i odložená věc si dnes žije vlastním životem, stejně jako nejrůznější postavičky na našich quiltech. A to je moc dobře.

        Květa Fialová                          Miroslav Donutil - podpis na housle

Jsou vánoce a nezbývá než poděkovat všem, kteří jakkoli ovlivnili či doprovázejí naši cestu, stejně jako těm, kteří s námi vydrželi na tomto webu. Vám všem posíláme  PF 2016. Jakousi upomínku na tento rok a zároveň přání, aby se vám po celý další rok dobře dařilo a dobře šilo. A samozřejmě snad také někdy na další setkání s Vámi.  

Končím tohle celoroční povídání o patchworku. Jsem rád, že Věrka patchwork šije - jsem rád, že nám to přináší potěšení – jsem rád, že ji mohu při tom pomáhat.

Přejeme vše nejlepší v nastávajícím roce.

Z Valašska všechny zdraví Věra a Ctibor Skočkovi