Patchwork a rodina
Takhle by se dalo nazvat další období. Vše v její tvořivosti dostávalo rychlý spád. Věrka se dozvěděla, že v roce 2004 byl založen 1.moravský patchworkový klub, kde se scházejí zanícené šičky a tvoří nejrůznější textilní výtvory. A téhož roku proběhla v zámecké zahradě ve Fulneku také první velká společná výstava. Kouzelné výtvory Věrku nadchly a vstoupila do klubu. To byl velký posun, protože díky setkáním se stejně postiženými jedinci a kurzům, které se tam pořádaly se její znalosti rozrůstaly. Dozvídala se jak se šije flick-flack, co je to bargello, srub, zahrádka a další techniky. Poklonu si určitě zaslouží Danuše Březinová, která u toho všeho stála, a která díky kurzům vedla první její kroky světem patchworku. Pojednou se ukázalo, že je u nás v domku nutno pro nového koníčka vyčlenit prostor, pracovnu, protože nejrůznějších pomůcek, láteček a kdoví čeho ještě neúměrně přibývalo. Ukládaly se odstřižky starších látek, kupovaly nové, přibyla sbírka krajek, knoflíků a to všechno plnilo a nadýmalo domácí prostory.
Šilo se a šilo a tak vznikaly polštáře, deky a jiné drobnosti, které nacházely pak uplatnění především v rodině. Stávaly se vhodným dárkem k nejrůznějším událostem a zaplňovaly domácnosti nejbližších.
A tak dostala svou deku Radka nazvanou Čekanka, protože si na ni musela počkat než se provede quilt, protože ruční provedení přece jen chvíli trval. Pak bargello pro syna velikosti 2660 x 2120 cm složené z 3953 kusů, větrníky pro Lucku,
Bronťáci pro vnuka a také konečně lekníny, které zůstaly u nás doma, protože i sám sobě si má člověk někdy udělat radost.
Při těchto věcech se také u nás poprvé začalo mluvit o quiltu a quiltování. Jeden takový úžasný quilt jsme viděli na výstavě roku v 2005 v Litomyšli. Byla to pro nás novinka a okamžitě nás zaujala. Pochopili jsme, že quilt je od toho, aby byl quiltován. Od té doby říkáme, že Věrka nešije patchwork, ale quilty. A ještě jedna maličkost nás tam zaujala. Velmi vkusné označení na zadní straně quiltu, jak si taková deka zasluhuje. Deky od Liby Blaha, to jsou věci, které nás posunovaly dopředu. Velké díky.
Samozřejmě, že se šilo, ale také jezdilo na výstavy a také vystavovalo. Především to byla každoroční domovská výstava klubu ve Fulneku, pak místní výstava ve Valašském Meziříčí, ale velmi rádi jsme navštěvovali kouzelné výstavy v Litomyšli, které hodně ovlivňovaly další postup. No a začalo se jezdit i do Prahy, kde dokonce Bargello bylo i v roce 2007 vystaveno. Věrka přitom poznávala patchworkářky z celého Česka. Setkání s Janou Haklovou se ukázalo být časem osudové, protože to byla ona, která pořádala zájezdy na zahraniční výstavy a díky tomu se začal poznávat patchwork i venku. Nejprve to byl zájezd do Grebernu, ale pak přišly i další, především do Francie. A to už byla jiná káva.